Zastihla nás smutná zpráva.

Ve věku 92 let zemřel pan Jiří Dürich, pravnuk Josefa Düricha (1847 Borovice – 1927 Klášter Hradiště nad Jizerou). Vážíme si jeho úctyhodné snahy o zachování památky a očištění jména svého předka. Bylo nám ctí spolupracovat na vydání obou monografií Josefa Düricha, které jsou v muzejní knihovně celoročně badatelům k dispozici. Stejně tak jeho fond, který Jiří Dürich postupně doplňoval o rodinné dokumenty a fotografie. Fotografie: Jiří Dürich při besedě historiků o životě a díle Josefa Düricha dne 24. 10. 2017 v Klubu s.r.o. Mnichovo Hradiště, pořádané městským muzeem 

 

V pátek 23. září zemřel ve věku 92 let pravnuk Josefa Düricha – Jiří Dürich. Jiří Dürich se narodil 9. června 1930. Jeho otcem byl ing. Miloš Mejsnar, popravený nacisty za odbojovou činnost v roce 1944. Protože otci i mamince Jiřího Düricha bylo v době jeho narození 19 let, nebylo jím umožněno se vzít a Jiří dostal příjmení po mamince, vnučce Josefa Düricha. Jiří Dürich vyrůstal v jižních Čechách, kde se oženil a založil rodinu. S manželkou vychoval 4 děti. V 60. letech minulého století se Jiří Dürich s rodinou přestěhoval do Mladé Boleslavi, aby se mohl postarat o babičku Mejsnarovou. Jako technik vykonával vedoucí funkce v mnoha podnicích.

     Po odchodu do důchodu se začal věnovat památce svého praděda a jeho rehabilitaci. Jeho praděda Josef Dürich (1847 – 1927), klášterský mlynář, byl dlouholetým starostou naší obce, i starostou mnichovohradišťského okresu. Několik volebních období vykonával i funkci poslance Říšské rady ve Vídni. V roce 1915 na výzvu T. G. Masaryka odjíždí do emigrace, kde se jako místopředseda Československé národní rady připojil k Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi do odboje za vznik samostatného Československa. Měl velké zásluhy na vznik našich legií v Rusku. Pro neshody především s E. Benešem a M. R. Štefánikem byl z Československé národní rady v roce 1917 vyloučen a do již svobodné vlasti se vrátil začátkem roku 1919. Byl téměř zapomenut. V roce 1923 ho však přijal prezident T. G. Masaryk, vrátil mu titul místopředsedy Československé národní rady a byl částečně rehabilitován. Když v roce 1927 v Klášteře Hradišti nad Jizerou zemřel, byl mu v naší obci uspořádán státní pohřeb.

     Jiří Dürich mnoho let popularizoval památku svého praděda, shromáždil obrovské množství materiálů, které s pozůstalostí Josefa Düricha předal do mnichovohradišťského muzea. Byl iniciátorem velké konference o Josefu Dürichovi. V letošním roce završil svoji práci vydáním monografie o svém pradědovi. Každoročně se také s rodinou účastnil 28. října společně s obecním úřadem a místními spolky položení kytic na hrob svého praděda.

     S Jiřím Dürichem jsem měl čest mnoho let spolupracovat a velmi jsem si ho vážil. Vzpomínám si na poslední setkání na jaře letošního roku, kdy mi přivezl onu monografii, kterou vydal vlastním nákladem. Více než 2 hodiny jsme diskutovali o mnohých tématech. Byl stále pln elánu. Poté odjížděl jako každý rok na léto na chalupu do jižních Čech. Netušil jsem, že to bylo naše poslední setkání. Zpráva o jeho úmrtí, kterou mi zaslala jeho dcera, mě velice překvapila. I přes vysoký věk byl totiž stále ve výborné kondici fyzické i duševní.

     Jiří Dürich se stejně jako jeho praděda Josef Dürich nesmazatelně zapsal do života naší obce.

Čest jeho památce!

                                                         PhDr. Jaromír Jermář

Zveřejněno na webu obce Klášter Hradiště nad Jizerou

Uvedené monografie Josefa Düricha i právě vydaný souborný výstup z konference historiků ze 17. 9. 2020, jsou badatelům prezenčně k dispozici celoročně v knihovně Muzea města Mnichovo Hradiště