Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

Narodil se 14. září 1583 v Heřmanicích u Jaroměře na malém panství Viléma z Valdštejna a Markéty rozené Smiřické. Oba rodiče brzy zemřeli. V roce 1595 proto nastoupil na českobratrskou školu do Košumberka, následovalo studium na evangelickém gymnáziu ve slezském Goldbergu. Roku 1599 se zapsal na akademii v Altdorfu, ale za krátký čas kvůli problémům odešel. Poté cestoval po Německu, Francii, Belgii a Itálii a v roce 1602 se vrátil do Heřmanic. Za dva roky nato se rozhodl pro vojenskou kariéru. Nastoupil jako praporčík do Uher, kde bojoval proti Turkům, stal se plukovníkem českých a později moravských stavů. Tehdy také přestoupil na katolickou víru. V roce 1609 se oženil s bohatou vdovou Lukrécií Neškovnou z Landeka a stal se komořím na dvoře arciknížete Matyáše ve Vídni. Po smrti své ženy (1614) znovu uvažoval o vojenské dráze a v císařských službách se vypravil válčit do Benátska.

V době povstání českých stavů se rozhodl přidat na stranu císaře. V Olomouci uloupil vojenskou pokladnu a peníze odevzdal císaři, čímž si vysloužil odsouzení českých i moravských stavů. Jako velitel pluku se pak podílel na likvidaci povstání.V roce 1622 koupil jako konfiskát frýdlantské a liberecké panství, později i panství rodu Smiřických a také naše Mnichovo Hradiště. Získal tak obrovský majetek. V roce 1623 byl povýšen do knížecího stavu, současně sňatkem s Isabelou Kateřinou z Harrachu posílil svůj vliv u dvora. V té době začal také vytvářet své frýdlantské knížectví. Probíhala rozsáhlá přestavba Jičína, který se měl stát Valdštejnovým sídelním městem. Založil zde jezuitské gymnázium, plánoval vznik univerzity a biskupství, připravoval zakládání klášterů. V roce 1625 byl povýšen na vévodu a jmenován vrchním velitelem císařského vojska v tehdy probíhající tzv.válce dánské. Vytvořil obrovskou armádu, s níž porazil armádu Mansfeldovu, získal vévodství zaháňské, obsadil severní Německo až k Baltu. Stal se vévodou meklenburským a současně říšským knížetem.

Obrovský vzrůst Valdštejnovy moci vyvolal odpor kurfiřtů, pod jejichž vlivem ho císař odvolal z funkce generalissima a donutil ho rozpustit armádu.Vypuknutí švédské války a vpád Sasů do Čech nakonec přiměly císaře k tomu, aby Valdštejna do čela armády znovu povolal. V té době Valdštejn vedl intenzívní jednání se Sasy i Švédy o spojenectví, za což žádal českou korunu. Po neúspěchu jednání zahájil vojenské operace proti Sasům a vytlačil je z Čech. Odrazil švédský útok u Norimberka a svedl nerozhodnou bitvu u Lützenu. Od jara 1633 vedl opětovná jednání o české koruně (získal francouzskou podporu pro své plány).

V únoru 1634 byl v Chebu zbaven velení, prohlášen za zrádce a zavražděn. Pohřben byl v roce 1636 v kartouzském klášteře ve Valdicích, odtud byly jeho tělesné ostatky převezeny v roce 1785 do Mnichova Hradiště, kde jsou uloženy v kapli sv. Anny.