V dubnu letošního roku si připomínáme 70. výročí úmrtí stavitele a architekta Ladislava Čapka. Ladislav Čapek se narodil 11. dubna v 7 hodin ráno roku 1876 do rolnické rodiny. Otci Josefu Čapkovi, pachtýři chalupy ve Veselé čp. 26 (synu Josefa Čapka zdejšího chalupníka z čp. 13 a matky Anny rodem Krejbichovy z čp. 40 také ve Veselé) a matce Anně, rozené Gregorové z Dolánek čp. 2. Jak dokládá matrika narozených řkt. f. ú. Bakov nad Jizerou.  

Čtete o jeho jménu ve spojení s Mnichovým Hradištěm poprvé? Nemáte-li ve své knihovně knihu veselského rodáka Ing. Vratislava Švermy (*1936) Proměny Veselé, tak je to zcela jistě možné. I tak byste jméno této osobnosti světa české architektury zaznamenali pouze v zápisu zdejší školní kroniky, k němuž se ještě vrátíme. Nepochybně jste se však setkali alespoň s některou z jeho staveb.
Badatelským impulzem ke shromáždění dosavadních poznatků a materiálů, které máme nyní k dispozici, pro nás byl email pana Christiana Thuriho, pražského výtvarníka, herce, návrháře a badatele, který se rozhodl napsat první ucelenou monografii věnovanou životu a dílu Ladislava Čapka. Jedinečného umělce, stavitele, architekta a podnikatele, autora několika desítek činžovních domů i vilek především na území Prahy. Ale také člena Jednoty sokolské, dlouholetého předsedy Společenstva stavitelů, spoluzakladatele a donátora Církve československé husitské, muže mnoha zálib a v neposlední řadě laskavého člověka, který aktivně pomáhal. Panu Thurimu patří naše díky za informace, o které se s námi průběžně dělí!
A jak taková monografie vzniká? Skládáním jednotlivých střípků. Je nám potěšením, že k jednomu z nich přispěla i sbírka městského muzea, kterou spravujeme a nadále rozvíjíme.

Výkaz návštěvy a prospěchu žáků školy ve Veselé, první rok školní docházky Ladislava Čapka v roce 1882-3, včetně informace o novém pronájmu v čp. 19 / uloženo ve fondu Muzea města Mnichovo Hradiště


V muzeu jméno Ladislava Čapka dohledáme v archiváliích týkajících se zdejšího školství. Nejprve ve fondu Veselá, resp. v originálech tzv. Výkazů návštěv a prospěchů žáků zdejší dvoutřídky. Do I. třídy malý Ladislav nastoupil ve školním roce 1882-3. Mimo jména třídního pana učitele Vendelína Zumana se dočteme i o změně bydliště na čp. 19, které si rodina Čapkových opět pronajala. Obecnou školu dokončil v červnu 1889 s výborným prospěchem, 1. 9. pak nastoupil do měšťanské školy v Mnichově Hradišti (pozn.: nová budova čp. 244 z roku 1884 na náměstí), jak poznamenal třídní pan učitel František Kořínek. 
Po jejím absolvování nastoupil do zednického učení. Následně pokračoval na průmyslové škole stavební v Praze, z tohoto důvodu se do Prahy přestěhoval k příbuzným. Na své školské počátky v rodné vsi nezapomněl. Naopak! Stal se pravidelným štědrým dárcem, jak dokládají zápisy v kronice školy ve Veselé z let 1923 až 1949, a to vždy v čase Vánoc. Označován byl posléze jako neznámý či nejmenovaný dárce. Viz např. zápis z roku 1923: ‚‚O vánocích dostalo se dětem zdejším daru tisíci Korun čs. od neznámého dobrodince. Rozdělení daru tohoto provedeno bylo na štědrý den ve škole. Řídká a vzácná tato událost, kdy hvězda neznámé, ušlechtilé duše zdejšího rodáka zazářila nad naší obcí v štědrý den – napsala rydlem lásky v srdce dětí písmo, jež čísti budou po celý svůj život.‘‘ Ze stejného roku pochází i podobenka Ladislava Čapka vlepená v kronice před tímto zápisem.
Z jedinečné události se stala 26letá tradice. Za poslední dar bylo v roce 1949 zakoupeno rádio. Následně již jméno Ladislava Čapka v kronice zmíněno není.

Zápis ze školního roku 1925-6 v Pamětní knize školy ve Veselé / uložena ve fondu Muzea města Mnichovo Hradiště 


Ladislav Čapek měl 2 sestry a mladšího bratra. Bratra, Josefa Čapka narozeného 26. 6. 1878, známe jako krejčího s živností v čp. 421 ve Smetanově ulici v Mnichově Hradišti. Shodou okolností byla muzejní sbírka nedávno rozšířena o autentický černý vlněný kabát z doby první republiky včetně štítku se jménem krejčího Čapka, patřil Josefu Koudelkovi ze Lhotic. 
Co se prvních pracovních zkušeností Ladislava Čapka týče, získal je coby polír (stavební dozorce) u pražské stavitelské firmy. Brzy se vypracoval až na stavbyvedoucího a mohl tak lépe uplatnit své bohaté zkušenosti se stavbou domu. Z praxe věděl, jak to chodí, od výkopu až po závěrečnou kolaudaci. Jako stavbyvedoucí takto pracoval asi dva roky. 


V tomto článku si uvedeme pouze výběr z bohatého seznamu staveb.
První doloženou realizací, na které se Ladislav Čapek stavitelsky podílel, je secesní přestavba Hotelu Evropa na Václavském náměstí v letech 1903-5, původně novorenesanční budovy z roku 1872.
Následně se však Ladislav Čapek rozhodl stavět své sny, a to doslova. Na základě získaných zkušeností se v roce 1907 pustil do podnikání na vlastní pěst a získal živnostenský list pro obor „podnikatelství staveb“. Od tohoto momentu se začala odvíjet dlouholetá kariéra úspěšného stavitele. Město Praha se rychle rozšiřovalo, pohlcovalo okolní obce, počet obyvatelstva rostl, byla velká poptávka po činžovních, ale i rodinných domech. Čapek správně a včas pochopil, že budoucnost stavitelství je za hranicemi tehdejšího města. Dá se říci, že šlo o předchůdce dnešních developerů. Pozemky v okolí Prahy (mj. Vinohrady, Bubeneč, dřevařské ohrady v Podskalí, brownfieldy na Smíchově) zakoupil a čekal, až se legislativa přizpůsobí situaci. Dobře věděl, že investice má potenciál. Peněžní ústavy v té době půjčovaly stavebníkům jen do tří čtvrtin hodnoty nemovitosti, zbytek museli hradit sami podnikatelé. Přes toto riziko měli zpravidla stavby velmi dobře rozpočítané a pozdějším zájemcům nově postavené domy prodávali s deseti a více procentním ziskem. Nestavěl přímo na zakázku, projektoval a následně realizoval své představy. V postaveném domě i na čas žil a následně jej prodal. 


Čapkovou specialitou, v té době na stavbách zřídka používanou, se stalo dřevo a trámy ve fasádě, zejména ve štítech domů. Na fasádách také nechával prostor pro umělce z řad sochařů a malířů. Tento postup s velkým úspěchem použil hned u prvních staveb své firmy, secesních domů na Vinohradech, např. v ulici Na Švihance u čp. 1475/3 s dochovaným hrázděným štítem - online můžete dům navštívit ZDE. Ve stejném bloku zmiňme dům čp. 1493/24 v ul. Chopinova s výrazně členěným štítem a zdobnými prvky na fasádě, včetně sochařských. Obzvláště si nechával záležet na střechách, které nazýval korunami domů, a vždy dbal na jejich jedinečné architektonické řešení, co se týče tvaru či umístění a zdobení komínů. Neméně jedinečný je rohový dům čp. 86/7 na Janáčkově nábřeží, kde je Čapek autorem i architektonického návrhu s kuriózní štukovou dekorací na průčelí (například motiv ptáka držícího plány stavby - viz ZDE). 


Ladislav Čapek prožil dvě světové války. Před narukováním do té první jej uchránila exkluzivní zakázka na stavbu silnice z Horoměřic do Lysolají a Suchdola, budoucí důležitá pražská dopravní tepna. Po jejím skončení se Ladislavu Čapkovi otevírá nejplodnější období jeho života. V Praze byla zahájena plodná poválečná výstavba a Čapkova firma stála za zrodem více než čtyř desítek budov po celém městě. Nejvíce domů pohromadě vystavěl na Puškinově náměstí v Bubenči. Domy jsou výjimečným výtvarným dílem díky reliéfům, na kterých jsou ztvárněny jednotlivé profese od tesaře, skláře, železáře až po malíře a architekta. Stejně tak jeho dům čp. 1252-II/24 z roku 1922 na rohu ulice Podskalské a Na Poříčním právu zdobí zajímavý reliéf štěrkaře resp. cestáře, představitele jednoho z povolání typických pro Podskalí. 
Čapkovy realizace ovlivnila geometrická secese, posléze se přiklonil ke stylu připomínajícímu art deco (např. domy v Bubenči, 1924), později k novoklasicismu (dům ve Střešovicích, 1926). Ke konci 20. let využíval částečně principů purismu, jak ukazují jeho návrhy rodinných domů v Dejvicích (1931), ale v poslední známé realizaci se 1933 opět vrátil k neoklasicismu (obytný dům v Dejvicích). Jako spoluzakladatel a velmi aktivní člen Církve československé husitské se podílel na projektování řady svatyň. Byl autorem Husova sboru ve Farského ulici v Holešovicích, ve 30. letech upravoval svatyni v Roztokách u Prahy a 1931 přepracoval zdarma plány Husova sboru v jihočeské Křemži. V roce 1939 vypracoval projektový návrh sboru ThDr. Karla Farského v Klatovech, který měl být postaven na počest zakladatele církve, zesnulého v roce 1927. Dokončen byl až v roce 1958. Jedním z posledních důležitých Čapkových aktů pro církev byla spolupráce při vybudování a zřízení pohřebního ústavu při Ústředí sociální práce církve československé v Praze v roce 1941.
A mnoho dalších zajímavých staveb při procházce Prahou potkáte dodnes. Všechny se jistě objeví v chystané monografii.


Ladislav Čapek se oženil 18. 2. 1909 s Růženou Hartmannovou, třetí dcerou velkostatkáře z Kněžmostu. Ze šťastného manželství se narodily tři dcery. Květa, narozená 1910, Růžena narozená 1912 a nejmladší Alena, narozená 1923. Čapek velmi toužil mít syna, aby mu jednou mohl předat svou živnost, bohužel jeho první dítě, chlapec, se narodilo mrtvé. Rodina se různě stěhovala. Po první světové válce do velkého bytu v Podskalské ulici na Praze 2, včetně již starého otce Josefa, kterého si syn po smrti matky vzal k sobě. Tam Čapkovi bydleli do roku 1926, než se přestěhovali přímo do nového stavitelova díla, honosné vily v Pevnostní ulici čp. 582/3 na Ořechovce. Zřejmě právě blízké rodiště ženy bylo inspirací pro výstavbu víkendového rodinného sídla, vily čp. 12 v nedaleké Branžeži v letech 1921-3. Opět s pro Čapka typickým hrázděním, zde v plné kráse do dnešních dnů. Secesní Vila Čapek je doslova architektonickou perlou Branžeže. Z Branžeže zároveň pocházel i jeho švagr a přítel architekt Josef Dneboský, který zde vlastnil nemovitosti a jezdil sem i za příbuznými a na tzv. letní byt. Čapek zbožňoval přírodu a procházky. K jeho pozemkům v Branžeži patřilo přes hektar louky a lesa. Je to stavba s velmi pestrou historií. V roce 1944 ji zabrala Hitlerjugend jako ubytovnu. Pro potřeby Říše byla od roku 1942 využita i vila Na Ořechovce, Čapkovi se do ní již nikdy nevrátili. Brzy po válce si zde zřídila své velvyslanectví Turecká republika. Turci platili nájemné, ale stavitelova rodina z něj viděla vždy jen nepatrný zlomek. V roce 1976 nakonec Československá republika pozemek přímo prodala Turecku, dodnes je jeho svrchovaným územím. Čapkovi se přestěhovali do domu čp. 22 v ulici Na Pískách. Po roce 1948 však o dům opět přišli, celá početná rodina se musela nastěhovat do přízemí, ve sklepě si Čapek zřídil pracovnu a kancelář. Ostatní patra byla zabydlena dosazenými nájemníky.

Stejně tak tomu bylo bohužel i na Branžeži. Vilu obsadil národní výbor, Čapkovi ponechal k užití pouze jedno patro, do zbytku šli opět nájemníci. Bydlel zde mj. i generál František Slunéčko s manželkou, který sem byl nuceně vystěhován z Prahy. V 70. letech 20. století vilu vlastní ONV Mladá Boleslav, o rekonstrukci se postaral zdejší OSP, byty jsou zrušeny a z objektu se stává sezónní rekreační zařízení, využité školami, zaměstnanci ONV, či podniku Škoda-AZNP, aj. Od roku 1992 se ve vlastnictví vystřídají 3 soukromé společnosti. ‚‚Bígl&Štěpánek‘‘, následně od roku 2006 GREEN SPA s.r.o., od roku 2014 do současnosti je v rukou společnosti BENET HOLDING s.r.o., která vilu doslova zachránila. Je po nákladné rekonstrukci a slouží jako penzion. Jednateli panu Josefu Zajíčkovi děkujeme za spolupráci při získání cenných informací. Ladislav Čapek významně přestavěl statek svého tchána Josefa Hartmanna v Kněžmostu na náměstí. Stavba již bohužel nestojí. Totalitní komunistický režim poté, co rodinu Hartmannových coby kulaků zdecimoval, statek vyvlastnil, nechal zchátrat a na přelomu 70. a 80. let 20. století zboural. 


Poslední léta svého života bydlel Ladislav Čapek s manželkou u své nejmladší dcery Aleny. Čapkův zeť Daniel Mathauser, rovněž stavitel (kterému chtěl Čapek stavební firmu po válce předat) se svými rodiči, manželkou, rodiči manželky a s dětmi museli žít všichni v jediném bytě v domě Na Pískách. Celá rodina musela vystačit s jedním platem Čapkova zetě, protože komunisté, kteří bez skrupulí rozkradli stavitelův majetek, mu coby nenáviděnému kapitalistovi nepřiznali ani korunu důchodu.
Takového uznání se dočkal slavný Ladislav Čapek po desetiletích usilovné a obětavé práce. Dle vzpomínek rodinných příslušníků, které cituji, přes všechna příkoří, kterých se mu po válce dostalo, nezatrpkl, nenadával, nenechal se navenek zlomit. Nesl břemeno svého smutku uvnitř, ale tak hrdě a statečně, že okolí nic nepoznalo. Přes den se s velkou láskou věnoval vnoučatům anebo zahradničení, po večerech si četl v Bibli.
Oblast jeho zájmů byla pestrá. S manželkou měli dlouhá léta předplatné do lóže Národního divadla, s dětmi jezdíval i v pokročilejším věku v zimě lyžovat do Špindlerova mlýna, každou sobotu chodíval do populární prvorepublikové kavárny Demínka pohovořit s přáteli, byl velmi vzdělaný, vlastnil knihovnu se stovkami svazků odborné literatury i světové poezie, od mládí byl aktivním členem Sokola a později se podílel na pořádání sletů, s manželkou často jezdíval do Karlových Varů do lázní. Velmi miloval děti, nejmladší dceru například brával na stavby, kde si s ní hrál na lešení, s vnoučaty pak rád dováděl v Branžeži. Možná mu Slovo Boží dávalo malou útěchu a náplast za nespravedlnost, jež na něm byla napáchána. Právě vášeň pro zahrádku a stromky se mu stala osudnou. Počátkem dubna 1954 nešťastně zakopl a upadl na trávě, udeřil se do hlavy a zlomil si klíční kost. Lékaři při prvním vyšetření dostatečně včas nerozpoznali otřes mozku a rozsáhlé vnitřní krvácení. Ladislav Čapek zemřel o týden později dne 9. 4. v nemocnici v Praze. Pochován je na Olšanech v rodinné hrobce se sochou Krista Spasitele, kterou zde vybudoval po smrti svých rodičů.


Za spolupráci na článku děkuji Mgr. Janě Dumkové. Za doplnění informací pro regionální historii děkujeme pravnukovi Ladislava Čapka MUDr. Lukáši Horčičkovi a jeho synu PhDr. Martinu Nekolovi, Ph.D., z jehož malé soukromé rodinné knížky věnované Ladislavu Čapkovi je v článku citováno. Vnučce architekta Josefa Dneboského paní Marii Cmíralové. V neposlední řadě i starostovi obce Branžež Martinu Drbohlavovi za cenné informace. 

Těšíme se na Vaše připomínky, další nové informace či fotografie k danému tématu!

Karel Hubač