Václav Jan Sekera se narodil dne 13. května 1815 v Mnichově Hradišti do rodiny soukeníka a později hostinského a starosty města Václava Sekery. Jeho matka Karolína, rozená Michálková, byla dcerou bývalého sládka klášterského pivovaru.
V letech 1825–1828 studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v roce 1828 vstoupil do lékárnického učení u strýce Václava Vejricha, majitele lékárny v domě čp. 154 v dnešní ulici V Lipách. Tento dům býval venkovskou vilou Františky z Ehrenbergu, dnes je z něj obytný dům a Občerstvení U Františky. Učení Sekera ukončil v roce 1832, ale v lékárně zůstal jako asistent další čtyři roky, aby pomohl nemocnému strýci. Právě zde se poprvé setkal s herbáři a exotickými rostlinami, které strýc pěstoval ve skleníku a na zahradě.
V roce 1836 nastoupil na univerzitní studia v Praze, kde se věnoval mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Nejvíce ho ovlivnili profesoři Presl a Kostelecký. Už od dětství měl zálibu v sušení květů a listů, a tak začal během studií sestavovat herbáře, které se staly jeho celoživotním dílem. Díky přátelství s kolegou Friestrajerem se seznámil s prací botaničky Josefíny Kablikové z Vrchlabí, která se zabývala rostlinstvem Krkonoš.
V roce 1838 se Václav Jan Sekera ujal vedení lékárny v domě čp. 154 v ulici V Lipách, kterou zdědil po svém strýci Václavu Vejrichovi. Ve městě v té době nepůsobil žádný knihkupec, a tak Sekera v lékárně prodával i knihy. Pokračoval také v sestavování herbářů, které postupně věnoval různým školám, a stal se členem přírodovědných spolků v Praze, Brně, Drážďanech, Vídni a Řezně. Byl také čestným doktorem univerzity v Krakově a předsedou grémia lékárníků. Publikoval články v odborných časopisech, například v Oesterreichische botanische Zeitschrift, a dopisoval si s předními botaniky. V roce 1842 objevil v údolí Plakánku dosud neznámý druh knotovky. Kromě botaniky se věnoval i entomologii, především sběru motýlů nebo brouků.
V této době měl Václav Jan Sekera svatbu. Oženil s Annou Kittlovou, dcerou hospodářského správce na Klášteře. Zda se jedná o vazbu na rodinu Kittlovu ze Šumburku, není zatím prokázáno. Měli spolu pět dcer a syna Emila, který v šestnácti letech zemřel. Nejstarší dcera Marie se později vdává za Václava Mráčka. Další z dcer, Eugenie, se provdala za pozlacovače Adolfa Ženíška, proto byl Sekera dědečkem jejich syna narozeného 6. června 1872 v Plzni, malíře, fotografa Bedřicha Ženíška.
Ve čtyřicátých až šedesátých letech patřil Sekera mezi nejaktivnější vlastence ve městě. Dopisoval si například s Josefem Kajetánem Tylem, o čemž svědčí dochované dopisy ve sbírce místního muzea, působil také v chudinském spolku jako účetní a pisatel žádostí pro negramotné. V roce 1860 si v Mnichově Hradišti otevřel knihkupectví a obchod s muzikáliemi a uměleckými výrobky, kde propagoval česky psanou literaturu.
Od 10. června 1868 byl starostou města Mnichovo Hradiště, ale kvůli zdravotním problémům se ztrátou sluchu a s ohledem na nestabilní politickou situaci se funkce v roce 1869 vzdal.
V 70. letech zakoupil pozemek se zchátralým dřevěným domem na místním náměstí, ten nechal zbourat a postavit nový dům (čp. 243), kam v roce 1875 přesunul lékárnu, aby byla lépe dostupná lidem ze všech částí města. Lékárna dostala název U Zlatého lva a následně fungovala více než sto let.
Václav Sekera zemřel 21. dubna 1875. Část jeho pozůstalosti se nachází v mnichovohradišťském muzeu a jeho herbáře uchovává Přírodovědné oddělení Národního muzea.
Po smrti Václava Jana Sekery lékárnu převzal jeho zeť Václav Mráček, manžel nejstarší Sekerovy dcery Marie, který nastoupil na místo magistra v Sekerově lékárně už v roce 1869. Po Václavu Mráčkovi vedl lékárnu jeho syn Camil. Ten však v roce 1908 v mladém věku náhle zemřel, a tak dědictví získala Camilova sestra Marie, provdaná za ředitele berního úřadu Adolfa Stoupu. Provoz lékárny pronajímali, až se ho v roce 1938 ujal jejich syn PhMr. Adolf Stoupa. Ten však tragicky umírá v Mauthausenu 5. prosince 1941. Poslední majitelkou rodinné lékárny byla paní Marie Tolarová, rozená Stoupová, která ji zdědila po zemřelém bratrovi. Přišel ale únor 1948 a lékárna byla znárodněna. Paní Tolarová v domě čp. 243 na náměstí bydlela až do své smrti v roce 1984, část vybavení rodinné lékárny věnovala do městského muzea. Lékárna ale v tomto domě fungovala do 90. let 20. stol., následně ji vystřídal obchod s kosmetikou Ryor, knihkupectví Kniha Monna, později zlatnictví, pojišťovna nebo oční optika.
Mgr. Lucie Lupusoru
Muzeum města Mnichovo Hradiště
