V Den památky obětí holocaustu vzpomeňme na židovskou komunitu v Mnichově Hradišti, kterou zde můžeme doložit již v 16. století.
Pohledem na bývalou židovskou čtvrť s řadou živností, školou, synagogou, dvěma továrnami a hřbitovem. Po nucené internaci zdejších židovských obyvatel od roku 1940 na mladoboleslavském hradě, byla přesně před 80 lety, dne 16. ledna 1943 většina mnichovohradišťských Židů následně transportována do Terezína a odtud záhy do Osvětimi, odkud se již nevrátili... O tématu podrobněji v samostatném článku ZDE.
Prvorepublikový pohled do Havlíčkovy ul. (historicky Juden Gasse) od čp. 53, vlevo bývalá židovská škola čp. 58 a vstupní brána do dvoru s bývalou synagogou u čp. 550 / fotoarchiv městského muzea
O tom, jaké profese Židé ve městě vykonávali, podávají svědectví ručně psané Vzpomínky Františka Mendíka (uložené ve sbírce městského muzea). V židovské ulici se nacházel krámek s kůží, koloniál, řeznictví a také hostinec. Hostinský si přivydělával i lichvou. Po jistou dobu fungovaly v židovské části města trafika, knihařství, lihopalna, pekařství a obchod s moukou.
Mnichovohradišťská synagoga na stavební parcele č. 311 ze 2. poloviny 18. století, při zadní stěně budovy čp. 550, zbořena v roce 1942 / fotoarchiv Muzea města Mnichovo Hradiště, i. č. 322
Nejstarší písemné doklady o její existenci se vztahují k roku 1790. Víme, že v té době v části pro muže bylo 55 sedadel a v části pro ženy 43 sedadel. Z roku 1833 se ve sbírce městského muzea dochoval inventář, díky němuž víme, že v synagoze bylo deset Tór, nejstarší z roku 1775, stříbro, parochety a kaporety, židovská náboženská obec vlastnila zařízení ženské lázně a obecního domu. Bohoslužby se v synagoze konaly, i když zřejmě jen na židovské svátky, až do druhé světové války. Synagoga byla zděná budova se segmentově zaklenutými okny a krytým vnějším schodištěm na ženskou galerii.
Židovský hřbitov v 1. třetině 20. století / fotoarchiv Muzea města Mnichovo Hradiště, p. č. 17/2017/7
Údajně nejstarší náhrobek pocházel již z roku 1561. Tento údaj dnes už bohužel není ověřitelný. Na hřbitově byli pochovávání Židé z celého hradišťského okolí i ze vzdálenějších míst. Na hřbitově stávala hřbitovní budova, v níž byla obřadní síň a byt hrobníka. Konce války se dočkal pouze malý zlomek hradišťských Židů. Veškeré památky na Židy – jejich škola, synagoga a hřbitov byly zničeny. Buď již během války v případě školy a synagogy, či v 80. letech 20. století, kdy rozrůstající se město hřbitov zrušilo / se souhlasem Židovské náboženské obce v Praze / a na jeho místě vznikly parcely pro domy. (citace z bakalářské práce Mgr. Jakuba Altmana: Němci a Židé v Mnichově Hradišti během let 1933–1945, dostupné online ZDE)
Doložení hrobníci: od roku 1837 Markus Winternitz, od roku 1880 Josef Kudla do roku 1917 a Josef Vejnar od r. 1918 do r. 1933, kdy dostal výpověď. Poslední pohřbenou byla Olga Poláčková v roce 1941.
Židé deportovaní z Mnichova Hradiště / panel v muzejní expozici v radniční věži