Muzejní tradiční listopadová akce, procházka po hřbitově v Mnichově Hradišti spojená s povídáním o významných osobnostech našeho města, se pomalu, ale jistě, blíží.
Letos se sejdeme v sobotu 9. listopadu v 10 hodin u smuteční síně a společně během vycházky zavzpomínáme na místní umělce. Připravené máme pro tento rok vzpomínky na malíře, hudebníky, stavitele, fotografy, řezbáře, sochaře, nebo třeba učitele hudby, učitele výtvarné výchovy, grafiky, zpěváky, kteří působili v Mnichově Hradišti.
***
Druhou sobotu v měsíci listopadu, konkrétně dopoledne 9. 11., jsme se společně s
mnoha Hradišťáky i přespolními vydali na tradiční událost, kterou byla komentovaná
procházka po místním hřbitově - Významní zesnulí 2024. Hlavním tématem letošní procházky
bylo vzpomínání na umělce. Po trase jsme se postupně zastavili u jednotlivých předem
vytipovaných hrobů, zapálili jsme u nich za Muzeum města Mnichovo Hradiště svíčku a o
zesnulém řekli pár slov.
Během dopoledne jsme tak obešli více než čtyřiceti míst, kde odpočívají místní malíři,
sochaři, grafici, hudebníci, stavitelé, fotografové, učitelé. V Mnichově Hradišti umělecky
založených lidí žilo v minulosti mnohem více. Ne všichni jsou ale pohřbeni na místním
hřbitově. Někteří se ještě v průběhu života z našeho města odstěhovali, nebo mají rodinnou
hrobku někde jinde. Proto bych zde nyní ráda připomněla jména těch umělců, u kterých jsme
se z výše uvedených důvodů stavit během procházky nemohli. Jsou to například: Václav
Bartoň (umělecký fotograf), Josef Bubák (trumpetista, hudební skladatel), Josef Brož (básník,
učitel), Svatava Budilová (výtvarnice, učitelka), Jan Herold (pěvec, advokát, starosta), Jan
Klíma (hudebník, učitel), Jaroslav Mencl (malíř), Václav Starý (malíř), Jaroslav Šámal
(malíř), Antonín Tuvora (malíř, kreslíř), Václav Ninger (malíř), Jiří Tancibudek (hobojista,
filharmonik) a další.
A na koho jsme tedy na akci vzpomínali? Na malíře (Ferdinand Šubrt, Bedřich
Ženíšek, Jaroslav Korčák, Dušan Helcelet, Josef Marek, Václav Kůs, Jan Touš - byl i
kronikářem), fotografy (Vincenc Schäferling, Herbst, Hypolit Vopat, Václav Vopat, Bedřich
Ženíšek), stavitele, projektanty a architekty (Honys, František Dámec, Jan Dámec, František
Honc, Karel Pokorný, Otakar Louda - byl i malířem), učitele výtvarné nebo hudební výchovy
(Luboš Bobek, Alžběta Sedláčková, Jaroslava Fantová, Jarmila Čapková, Jiří Filip - byl i
hudebníkem, hrál na trubku v kapele, Josef Vít). Dále jsme zavzpomínali na řezbáře a
sochaře (Matěj Beran, František Beran), sokolského kapelníka Mastného, učitele a
hudebního skladatele Romana Nejedlého, varhaníka, violoncellistu, malíře a architekta Jiřího
Svobodu, sbormistryni Stanislavu Šubrtovou, také na Josefa Štrobacha (hudebníka a
ochotnického herce), Svatoslavu Platošovou (tvůrkyni tapiserií), Jana Vítka (pedagogického
spisovatele), Marii Červovou (pěvkyni), Jaroslava Červu (hudebníka, majitele hudební školy),
Josefa Farského (učitele na piano), Evu Glancovou – Krupičkovou (klavíristku), Jindřicha
Tancibudka (ředitele školy, sbormistra, dirigenta), Ladislava Šípa (hudebního vědce), Josefa
Smolíka (vedl pěvecký sbor), Jana Vancla (vedl dechový soubor), Jiřího Zacha (hudebníka),
Jana Bernata (hudebníka), nebo na houslistku Marii Holubovou (Voldanovou).
Zájemci se mohli také během dopoledne individuálně zajít podívat dovnitř hrobky rodiny
Hendrichovy a Švermovy. Tato stavba, kulturní památka, nebývá běžně otevřena. Informace
o jednotlivých členech obou rodin se lze dočíst na cedulích umístěných u vchodu hrobky. I
zde byla zesnulým zapálena svíčka a položen věnec pro připomenutí letošního kulatého
výročí úmrtí Jana Švermy.
Na začátku listopadu jsme za muzeum pokládali na místním hřbitově ještě jeden věnec.
Vzpomínali jsme na Františka Mendíka (1859-1947), bývalého ředitele městské spořitelny v
Mnichově Hradišti, člena téměř všech mnichovohradišťských spolků. Bydlel na náměstí v
domě čp. 33. Zajímavostí jsou jeho ručně psané vzpomínky na život v našem městě, které
jsou nyní uložené v archivu městského muzea. Ve stáří se se ženou přestěhoval do Prahy do
Hradešínské ulice, k synovi. František Mendík po své smrti všechen svůj majetek odkázal
městu Mnichovo Hradiště.
Jediným přáním Františka Mendíka bylo, aby měl na svém hrobě věnec z jehličnanů
rostoucích v jeho lese na Horce. Tradice pokládání věnce na jeho hrob byla přerušena v 80.
letech 20. století. Obnovení ujali členové městského parlamentu. Věnec pokládali v letech
2017-2023, spolek nyní není aktivní. Přebíráme tedy štafetu a za městské muzeum budeme
v pokládání věnce pokračovat i v dalších letech. Rádi bychom vytvořili novou tradici, kdy se
budou dobrovolníci ve výrobě věnce pro pana Mendíka střídat. Letos ho za muzeum zhotovil
Karel Hubač. Výzvu „Věnec pro Mendíka“ budeme určitě příští rok připomínat v předstihu.
Takže pokud to příští rok chcete být vy, kdo bude autorem věnce, ozvěte se nám, ať s vámi
počítáme. Určitě vám příští podzim tuto událost včas připomeneme.
