V sobotu 6. února se rozšířila těžko uvěřitelná zpráva, že zemřela paní Helena Průšková. Ten šok byl ještě větší, když vyšlo najevo, že zemřela tragicky, při požáru jejich rodinného domku v Debři. Anebo možná byla ta zpráva najednou pravděpodobnější. Nedalo se pochopit, že tato vitální žena, plná síly a plánů do budoucna, odešla přirozenou cestou. To, že se rozhodla hasit vzniklý požár, odpovídá její povaze, tak jak jsem ji znala. Rázná, energická, zvyklá řešit nastálé situace okamžitě, spoléhat sama na sebe a své síly.

Znala jsem paní Průškovou „pouhých“ 10 let. A tak jen z jejího vyprávění vím, že vyrostla se svou sestrou v Debři, v rodině Hendrychových. Vystudovala ekonomickou školu v Mladé Boleslavi a provdala se za svého spolužáka Václava Průška. Společně vychovali tři děti, syny Martina a Václava a dceru Helenu. Paní Průšková žila od konce 60. let v Mnichově Hradišti. Více než 30 let pracovala jako archivářka ve Státním ústředním archivu, jehož pobočka byla umístěna v mnichovohradišťském zámku. Po přestěhování archivních fondů do Prahy, s čímž se paní Průšková nikdy nesmířila, se odstěhovala do Debře, kde pečovala o svou starou maminku. Po její smrti se znovu vrátila do práce. Pravidelně docházela do městského muzea v Mnichově Hradišti a pořádala a zpracovávala staré písemnosti a archiválie. Začala pracovat také na městském úřadě.  Kromě toho ale stále studovala historické materiály a psala články a knihy. Byla dlouhá léta členkou redakční rady sborníku Od Ještěda k Troskám, kam přispěla celou řadou zajímavých textů. Ten poslední se zabýval sochou svatého Vojtěcha, která stávala v Mnichově Hradišti poblíž bývalé pily. Stále slyším autorčina slova: „ Až dodělám knihu, něco vám do sborníku zase napíšu.“  

Knih napsala paní Průšková pět. První dvě jsou věnované Mnichovu Hradišti – Život na Ostrově svaté Anny a Můj dům, můj hrad. Při jejich psaní využila paní Průšková svých obrovských znalostí o našem městě a zúročila 30 let práce archivářky. Zvlášť ta druhá v pořadí je neocenitelným zdrojem informací o historii města a jeho obyvatelích. Na doplňování seznamů obyvatel jednotlivých domů paní Průšková stále pracovala, připojovala další a další údaje a poznatky.

Svoji pozornost ale obrátila také ke své Debři. V roce 2010 vydala knihu Debř, Hrdlořezy a Josefův Důl na starých pohlednicích, která vyvolala velký zájem a byla v krátké době rozebrána. V prosinci loňského roku vyšla paní Průškové kniha Škola v Debři a její děti, asi její nejzdařilejší publikace. Zpracovala celou historii debřské školy, sehnala obrovské množství fotografií a dobových dokumentů. Kdo mohl tušit, že bude její knihou poslední… Při výčtu jejích publikací musíme připomenout také Loukovec v historii, kterou připravila k 800. výročí první zmínky o této obci, v níž dnes žije její dcera.  

Paní Průšková se zabývala celou řadou témat. Připomeňme, že díky její iniciativě byl v Debři umístěn tzv. Kámen zmizelých – vzpomínka na židovskou rodinu Pickových, kteří v Debři žili a většina jich zahynula v koncentračních táborech. V Mnichově Hradišti byla paní Průšková členkou Spolku rodáků a přátel Mnichova Hradiště, pracovala ve spolku včelařů. V poslední době chystala vydání starých pohlednic Debře a měla spoustu dalších plánů. Vždy ji např. lákala historie mlynářských rodů z okolí. Bohužel, osud jí nedopřál tyto plány uskutečnit.

Paní Průšková byla velmi činorodá, obdivuhodně pracovitá a také velmi ochotná pomáhat. Obracela se na ni spousta lidí, pátrajících po nejrůznějších informacích z historie svých rodin, obcí i okruhu svých zájmů. Ona se vždy snažila jim odpovědět či poradit. Nejen jim bude velmi chybět.

V našem muzeu zanechala svou prací stopu velmi výraznou. Pokaždé, když budu hledat jakoukoliv archiválii, vzpomenu si na ni. A když budu potřebovat nějakou informaci, napadne mě zavolat paní Průškové. Jen už bohužel nebudu mít kam…