Václav Budovec z Budova se narodil 28. srpna 1551 na vladyckém statku Janovičky u Čáslavi, v rodině patřící k nižší české šlechtě a hlásící se k ideím Jednoty bratrské. Univerzitního vzdělání dosáhl na právnických fakultách v Praze, Římě a Wittenberku. Po studiích cestoval po protestantských zemích Evropy, navštívil Nizozemí, Francii, Anglii, Dánsko, rok pobýval v Itálii.
Od roku 1577 působil v diplomatických službách jako hofmistr vyslance vídeňského císařského dvora v tureckém Cařihradu: během pobytu v Turecku se věnoval studiu koránu a turecké (osmanské) historie. V roce 1593 pak jako reakci na svůj cařihradský pobyt napsal nábožensko-politický spis Antialkoran.
Po návratu do Čech v roce 1584 se Václav Budovec stal radou apelačního (odvolacího) soudu. V roce 1607 byl přijat do panského stavu. Do dějin se výrazně zapsal jako spolutvůrce Majestátu Rudolfa II. z roku 1609, listiny zaručující náboženskou svobodu. Sám jako hluboce věřící člověk, stoupenec Jednoty bratrské, člen direktoria, patřil v letech 1618-20 k vůdčím a politicky nejvýraznějším osobnostem stavovského odboje. Je spoluautorem textů (druhé) stavovské Apologie, po nástupu Friedricha Falckého na český trůn se stal královským komorníkem a prezidentem apelačního soudu.
V roce 1602 zdědil po svém strýci Kryštofovi Mnichovo Hradiště. Začal jej zvelebovat a rozšiřovat, nejprve o Zásadku, v roce 1612 i o panství klášterské. Významně se zasloužil o rozvoj samotného Mnichova Hradiště. Krátce po získání statku se vzdal ve prospěch „lidí poddaných mých, věrných milých“ vrchnostenského práva na podíl na dědictví. Měšťanům potvrdil jejich stará privilegia, městu vymohl privilegium na čtyři výroční trhy, platy z trhů a jarmarků měly sloužit obecnímu dobru, včetně výběru cla v Turnovské ulici, třiatřicet měšťanů získalo várečné právo (po osmi letech si pivovarnické právo zase vzal zpět, náhradou dal měšťanům právo na výčep vína), měšťany osvobodil od většiny poddanských robotních povinností a platů. Cechům potvrdil jejich řády, pro cech řeznický vypracoval nové artikule.
V Mnichově Hradišti si v roce 1606 postavil renesanční zámek, reprezentativní sídlo, vystavěné na planině v blízkosti starého mariánského kostela. Jednalo se o patrovou budovu s 28 místnostmi a s věží. Dodnes je zčásti zachována v západním a v části západní poloviny jižního, hlavního křídla dnešní zámecké budovy - barokně přestavěného a rozšířeného valdštejnského zámku. Tzv. Budovcovo křídlo je opatřeno pamětní Alianční deskou z červeného mramoru. Vedle rodových znaků Budovce, jeho manželky Anny z Vartemberka a letopočtu 1606 je do ní vytesán latinský a český nápis: „Jiní stavěli nám, my našim potomkům / vše pomine, chvátejmež k nebeským příbytkům.“
Po porážce stavovského povstání byl zatčen a odsouzen ke ztrátě majetku i hrdla. Na staroměstském popravišti 21. června 1621 stanul jako druhý v pořadí. V té době již sedmdesátiletý muž, věrný svým názorům a přesvědčení, s vědomím naplněného života. To dokládají i jeho slova, zaznamenaná po návratu do Prahy poté, co vyprovodil do bezpečí svou manželku Annu z Vartemberka, syna Adama, snachu a vnuky: ‚‚Syt jsem dnův svých, Pán Bůh račiž vzíti duši mou k sobě, abych nespatřil pohrom, kteréž, jak vidím, zachvátí vlast mou.‘‘ Jeho zkonfiskovaný majetek od královské komory v srpnu 1622 koupil Albrecht z Valdštejna. Rodina Václava Budovce odešla do západopolského Lešna, které tehdy bylo centrem Jednoty bratrské. Příslušníci Budovcova rodu bez majetku a bez šlechtického postavení mizí mezi chudinou v průběhu první poloviny 18. století.
V dějinách Mnichova Hradiště představuje Budovcovo vlastnictví významnou etapu. Občané si toho byli vždy vědomi a k Budovcově odkazu se hrdě hlásili. Z doby první republiky dokonce pochází myšlenka a nerealizovaný návrh na přejmenování města na Budovcovo Hradiště. Jeho jméno nese Budovcova ulice v úpatí zámku, vedoucí na Mohelnici, resp. Český Dub, oficiálně od roku 1885. Ve 2. pol. 19. století je jeho jméno skloňováno v četných regionálních turistických průvodcích. 26. 1. 1896 byla v hostinci U hroznu ustavena Staroslavná obec baráčníků v Mnichově Hradišti, od roku 1905 spadající pod nově založenou V. župu Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi. K Budovcově odkazu se hlásí ve městě velmi aktivní a po 400 letech v roce 2020 obnovený Sbor Jednoty bratrské v Mnichově Hradišti. Každoročně se představitelé města Mnichovo Hradiště s baráčníky oficiálně účastní pietního shromáždění k uctění památky 27 popravených českých pánů r. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.
Samostatnou kapitolou je Budovcův pomník z roku 1938, kterému je věnován seriál článků v Kamelotu i nová část expozice v městském muzeu, a který byl po více než 70 letech přemístěn ze zámeckého parku na své původní místo na mnichovohradišťském náměstí. O jeho odhalení dne 17. 7. 1938 na Masarykově náměstí více v článku a fotogalerii ZDE
Odhalený pomník Václava Budovce z Budova na Masarykově náměstí v Mnichově Hradišti, 40. léta 20. století, barevný diapozitiv Františka Lance / fotoarchiv Muzea města Mnichovo Hradiště
Karel Hubač, Muzeum města Mnichovo Hradiště