Na den přesně před 100 lety ve středu 13. července 1921 se v Mnichově Hradišti do čp. 213 v ul. Na Příkopech tzv. ‚‚Na kanále‘‘ narodil Karel Stanislav Otta. Vyznamenaný hrdina 2. sv. války, letec 311. československé bombardovací perutě britského královského letectva RAF. Narodil se Anně a Františku Ottovým, jako čtvrté a poslední dítě. Měl 2 starší sestry Filomenu (provdanou Zahrádkovou) a Annu (provdanou Tallerovou) a bratra Josefa. Právě jeho rodičům bych rád věnoval tento článek, stavěný nejen na dohledaných pramenech, ale zejména také na autentické vzpomínce mé babičky Jindřišky Hubačové, rozené Knoblochové, praneteři Karla Otty, která dnes již jako jediná většinu zmíněných osob pamatuje.

Otec Karla Otty František se narodil v Mnichově Hradišti 8. prosince 1877 v čp. 86 do známé řeznické rodiny manželům Antonínovi a Kateřině Ottovým. Řeznické činnosti se věnoval. 14. ledna 1902 se oženil s Annou Zdobinskou, nemanželskou dívkou z chudých poměrů. Bohatá řeznická rodina se přes tuto skutečnost nepřenesla a Františka doslova vydědila. Zpočátku žili v pronájmu v čp. 185 v ul. Na Dvorcích, čp. 401 v Budovcově ulici, následně se přestěhovali k příbuzným do domu čp. 213 v ul. Podskalské. Svého posledního syna Karla viděl vyrůstat pouze necelých 5 let, neb 4. 4. 1926 podlehl rakovině jazyka. Rodina Ottových neumožnila ani uložení těla do velké rodinné hrobky na zdejším hřbitově. Spočinul na dlouhou dobu v prostém neoznačeném trávou zarostlém hrobě. Na stejném místě je dnes společný hrob rodiny Ottovy, Tallerovy a Knoblochovy. Rodová linie této větve Ottových pokračuje dnes pouze po ženské linii.

Matka Karla Otty, Anna Zdobinská, se narodila 17. listopadu 1878 o 9. hodině ranní v Černěvsi do čp. 41 matce Marii Zdobinské (dceři Jana Zdobinského, služebného v Malém Solci čp. 4, a Kateřiny Vernerové z čp. 2 tamtéž). Otec není ani v jedné matrice (narozených, oddaných) uveden. Její matka Marie Zdobinská svého času sloužila jako komorná na residenčním t. č. habsburském sídle na zámku v Zákupech. Dodnes se v naší rodině traduje, že v těle její jediné dcery Anny kolovala ‚‚modrá krev‘‘. Vychována měla být chůvou a byla i finančně zabezpečena. Úplnou pravdu se dnes již asi nedozvíme. Známo však je, že Anniny dcery (Filomena a Anna) se nazývaly ‚‚princkami‘‘.

‚‚Moje prababička Anna Ottová byla krásná žena, vysoká, štíhlá s dlouhými světlými vlasy a výraznýma modrýma očima. Měla velmi zdvořilé vystupování, ovládala etiketu, krasopis. Uměla výborně německy. Po smrti svého muže zůstala v domě čp. 213 sama se 4 dětmi. Nejmladšího syna Karla (pozn. letce RAF) měla ve svých 43 letech, v době, kdy její dvě dcery již měly rodinu. Všichni žili po určitou dobu v jednom domě. Když zůstala sama se svým starším synem Josefem, vrátila se s ním do pronájmu v domě čp. 185 Na Dvorcích. V dětství jsem ji navštěvovala, pamatuji si na krásné šaty, závoje, které jsem si s kamarádkou ráda zkoušela. Také jsme se o ni s mou babičkou na sklonku života starali, pomáhali jí. Dožila v dnes již zbořeném domě v Arnoldově ulici pod sousoším sv. Jana Nepomuckého, zemřela 8. května 1959 v 81 letech. Vždy jsem ji obdivovala, za vše, co musela ve svém životě zvládnout a vytrpět. A ona vše zvládla, a to s grácií!‘‘ Vzpomíná dodnes její pravnučka (resp. vnučka Anny Ottové ml., provdané Tallerové) Jindřiška Hubačová, narozená v roce 1951.

Starší syn Josef Otta, narozený 12. 3. 1906 v čp. 401, zemřel bezdětný v roce 1973, v bytě v budově bývalého kapucínského kláštera čp. 151. Svého času se věnoval údržbě městské zeleně, pracoval s panem Štaflem. Podílel se na výstavbě letního kina. Celý život byl své matce oporou a její odchod těžce nesl.

Její mladší syn, Karel Stanislav Otta, dům čp. 213 opustil ve svých 18 letech, čerstvě vyučený v oboru zámečník na obráběcích strojích ve Škodových závodech. Nedokázal se smířit s mnichovskou dohodou a namísto pasivního odporu přistoupil k činu. Rozhodl se pro odchod z vlasti k právě vznikajícímu Československému legionu v polském Krakově, k první organizační jednotce budoucí čs. zahraniční armády. Hranice přešel 23. srpna 1939 v Heřmanicích, prohlášení o vstupu do čs. armády podepsal 26. 8. v Bronowicích (dnešní část Krakova). Jeho cestu již popisoval článek Ing. Vratislava Švermy, na základě informací, které svým bádáním získal. Uveďme si nyní jen ve zkratce. Po napadení Polska Sovětským svazem byl legion v ranních hodinách 19. září 1939 zajat postupující okupační sovětskou armádou. Zajatcem byl do 21. dubna 1941 v areálu bývalého Spaso-Jevfimijova kláštera na okraji ruského Suzdalu. Po vojenském výcviku a pod vedením podplukovníka Karla Klapálka a v té době ještě kpt. Ludvíka Svobody se s armádním sborem zúčastnil bojů na Blízkém východě, v Palestině, Bejrútu a Libanonu.

Rozdělení stráží v Palestině u Chedery v roce 1940 / foto Karel Stanislav Otta / fotoarchiv Muzea města Mnichovo Hradiště

Následně pokračoval v části sboru s Klapálkem, která přešla pod britské vedení. Po odvodu v Haifě byl zařazen do výcvikové roty a následně 31. 5. 1941 zařazen k 11. pěšímu praporu – Východ. Při přesunu jako řidič 10. 12. 1941 utrpěl těžké zranění, najel na minu. Poranil si tvář, pravé ucho a zlomil levou ruku. 24. 4. 1942 byl převelen do Tobruku v Lybii k anglicko-polské armádě k 500. protiletadlovému praporu k velitelské rotě. Sváděli zde tuhé boje s německo-italskou armádou.

Zde také prošel náborem k anglickému letectvu, výcvik a zkoušky absolvoval v Anglii, do RAF byl přijat 2. 1. 1943 a přidělen k 311. československé bombardovací peruti, coby modrooký 168 cm vysoký vojín nováček s 58 kily. Po následném výcviku v Kanadě byl povýšen na četaře a zařazen jako přední střelec – navigátor. Účastnil se bojů v Biskajském zálivu s německými letouny a ponorkami, které napadaly anglo-americké konvoje, později i hromadných náletů na Německo. Při posledním byl vážně raněn, utržil 35 poranění od střepin a průstřelů, hospitalizován byl v Anglii. Po rekonvalescenci na Floridě, kde se seznámil s budoucí ženou Kristínou, se v letech 1944-45 v campu RAF v Nassau zapojil při stíhání německých ponorek v oblasti Baham. 15. 6. 1945 byl povýšen na rotného.

Do Mnichova Hradiště se vrátil 30. července, na vlastní žádost byl v září propuštěn do civilu jako rotmistr v záloze. Od 24. 10. 1945 do 15. 12. 1945 konal dobrovolnou činnou službu u dopravního a strážního praporu UNRRA. Ke dvěma anglickým válečným vyznamenáním obdržel Československou vojenskou medaili za zásluhy II. stupně, za chrabrost a dva Československé válečné kříže 1939.

Po odebrání vojenské hodnosti v roce 1950, byl na základě morální rehabilitace 29. 8. 1991 povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě.

Karel Otta si o způsobu prožití 2. světové války rozhodl dobrovolně. Nepřímo tak však určil další osud své matky. Po atentátu na říšského protektora SS obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha 27. května 1942, byla na příkaz K. H. Franka 17. září 1942 zahájena Akce E (Aktion E - Emigranten) - hromadné zatýkání příbuzných exilových činitelů a příslušníků čs. armády v zahraničí. Na základě kartotéky emigrantů vytvořené gestapem za pomoci údajů od české policie a četnictva bylo zatčeno na 1100 osob v Čechách a 800 na Moravě. Manželky emigrantů, děti nad 17 let, rodiče do 70 let věku a sourozenci, pokud žili ve společné domácnosti. Internováni byli v obci Svatobořice u Kyjova, táborem prošlo celkem na 3500 vězňů. Včetně Anny Ottové, v táboře je vedena hned od 17. září 1942, jako soukromnice. Pracovní povinnost vězňů byla zavedena záhy po internaci. Muži stavěli další baráky, ženy „vařily“ řepnou polévku, uklízely kanceláře, pracovaly v administrativě lágru aj. Do kuchyně se dostala i Anna, nejen, že uměla výborně vařit, ale pomohla jí její perfektní znalost němčiny, v mluvené i psané formě.

Věčnou připomínkou na těžké tři roky je její vlastnoručně vyrobený růženec z kuliček tmavého chlebového těsta, propojených silnou nití, včetně křížku. Zřejmě ji pomohl těžké chvíle přečkat. Přesné datum jejího propuštění chybí. Po přiblížení se Rudé armády propustilo gestapo většinu vězňů 13. dubna 1945. Anna se na cestu domů, do Mnichova Hradiště, vydala pěšky, s ranečkem přes rameno, doslova s postupující osvobozeneckou frontou. Když to bylo možné, využila vlaku či náhodných koňských povozů, jedoucích stejným směrem. Vyznamenána byla čs. vojenskou medailí za zásluhy I. stupně a pamětním odznakem na účast v národním boji za osvobození Československa v letech 1939 – 1945. Od města dostala darem radiopřijímač, po vítězném únoru si pro něj z národního výboru opět přišli…

Karel Otta se se svou matkou po 5 válečných letech opětovně setkal v červenci 1945, na dobu jen pár měsíců. Poté, co za svobodu své rodné vlasti bojoval, v ní následně nemohl svobodně žít. Uvědomil si to již v roce 1946, kdy odešel přes Velkou Británii do USA. Velkou Británii opustil na palubě lodi Aquitania v červnu 1946 z přístavu Southampton. Od 17. července 1946 do 9. dubna 1947 sloužil v americké armádě. Se svou snoubenkou Kristínou se oženil 14. února 1948 v New Yorku, kde společně žili v bytě na adrese 207 East 77 Street. 8. února 1949 se jim narodil jediný syn Stanley. Ten vystudoval vysokou školu, matematicko-fyzikálního zaměření, po studiu dokonce působil v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Po tragické autonehodě v 90. letech 20. století se mentálně dostal na úroveň 10letého chlapce a byl umístěn do sanatoria… Na Floridu se v roce 1977 přestěhoval i Karel na adresu 75 Grant Street, Longwood u Orlanda. Avšak bez Kristíny, neb se rozhodli žít odloučeně. Kristína zůstala v New Yorku, kde pracovala v oblasti služeb (rehabilitace, masáže, snad i jako kadeřnice). Zemřela 6. května 1996.

Do Československa se po svém odchodu Karel vrátil jen jednou, v roce 1974. Se svou matkou a jediným bratrem se již bohužel vidět nemohl. Navštívil rodné Mnichovo Hradiště, své sestry v Neratovicích a Vansdorfu, svou neteř Jindřišku Knoblochovou, rozenou Tallerovou a její rodinu ve Veselé, včetně její dcery Jindřišky, které srdečně děkuji za spolupráci na tomto článku.

Foto Karel Otta věnoval své mamince Anně (Nany) / originály fotografií a diplomů pochází z alba rodiny Hubačovy

Karel Stanislav Otta zemřel v úterý 1. dubna 1997 ve věku 76 let. Pohřben je společně se svou ženou Kristínou na hřbitově Florida National Cemetery poblíž města Bushnell, sekce 319, Site 10.    

Při příležitosti 95. výročí narození Karla Stanislava Otty, byla 2. 9. 2016 na jeho rodném domě čp. 213 v Podskalské ulici v Mnichově Hradišti odhalena pamětní deska - článek a fotogalerie z odhalení ZDE Vytvoření desky inicioval Mgr. Filip Procházka z Klubu vojenské historie 276th Sqdn. (reenacted) RAF a československých letců v RAF.

Karla Otty si v naší rodině vážíme a jsme na něho náležitě hrdí. Stejnou úctu chováme i k Anně Ottové, která jej vychovala a neopustila jej v těžkých chvílích v době, kdy bojoval za svou vlast, zatímco ona za něj odpykávala tento ‚‚trest‘‘ v internačním táboře.

Karel Hubač