Dnes si připomínáme 125. výročí narození Jana Švermy. Jan Šverma se narodil v Mnichově Hradišti dne 23. března 1901 manželům Marii a Antonínu Švermovým. Na svět jej přivedla porodní bába Antonie Svobodová z Mnichova Hradiště. Za kmotry mu dne 31. března 1901 byli Ing. Jan Hendrich, jeho děd, a Anna Švermová, rozená Vedralová, jeho babička z Horní Bukoviny. Jan Šverma vyrůstal se svou starší sestrou Ludvikou v domě jejich dědy v ulici Palackého čp. 38/39. Po předčasné smrti otce v roce 1910, zdejšího váženého advokáta JUDr. Antonína Švermy, se rodina přestěhovala do Prahy, na Smíchov. Jan Šverma v Praze absolvoval smíchovské gymnázium, po prvním semestru na lékařské fakultě přešel v roce 1921 na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Ze studia odešel, ačkoliv mu chyběla jedna zkouška z mezinárodního práva. V roce 1924 se stal na přání organizačního tajemníka ÚV KSČ Bohumila Jílka redaktorem Večerníku Rudého práva. Na přání strany se začal zcela věnovat stranické práci. Do komunistického hnutí se Jan Šverma zapojil již na počátku dvacátých let. Do KSČ vstoupil v květnu 1921 a stal se funkcionářem Komunistického svazu mládeže. V letech 1926–1928 studoval na Mezinárodní leninské škole v Moskvě, společně se svojí budoucí ženou Marií, rozenou Švábovou. Dne 23. 9. 1923 se jim narodila jejich jediná dcera Jiřina (provdaná Kopoldová). Manželství společně uzavřeli v roce 1931. V roce 1928 společně s ostatními studenty Leninské školy na VI. kongresu Komunistické internacionály podpořili Klementa Gottwalda, prosazujícího „bolševizaci“ KSČ. Po roce 1929 se Jan Šverma stal členem politického byra ÚV KSČ, v letech 1929–1931 byl také členem sekretariátu ÚV KSČ.
V roce 1935 Jan Šverma podpořil volbu Edvarda Beneše prezidentem republiky a přispěl také pozitivně ke schválení vládou navrženého rozpočtu, jenž posiloval vojenskou obranu státu. V letech 1935–1938 vykonával mandát poslance Národního shromáždění, v letech 1936–1938 stál v čele deníku Rudé právo jako šéfredaktor. Od listopadu 1938 pracoval v zahraničním vedení KSČ v Moskvě, působil v tiskovém oddělení Kominterny, s přestávkou let 1939–1940, kdy řídil práci zahraničního sekretariátu KSČ v Paříži. Zde se setkal také s prezidentem Edvardem Benešem, který na Jana Švermu později vzpomínal slovy: ‚‚Byl to muž statečný a rozhodný a celým svým postupem to za války dokázal.‘‘ Následně také ilegálně pobýval v Jugoslávii a v Bulharsku. Od konce ledna 1940 se Jan Šverma znovu zapojil do práce zahraničního vedení KSČ v Moskvě a podílel se na českém a slovenském vysílání moskevského rozhlasu, kde svými proslovy a články povzbuzoval bojovníky proti nacismu a lidem v okupovaných zemích dodával sebevědomí a víru ve vítězství. Své upřímné vlastenectví Jan Šverma projevoval nejen slovem, ale i konkrétními fyzickými činy. Významně se zapojil do vybudování tajného vysílače pro české země pod názvem ‚‚Za národní osvobození‘‘, jehož vysílání bylo spuštěno v červenci 1941 v Moskvě (od května 1943 provoz zajišťovali přímo manželé Švermovi s několika dalšími pracovníky). Společně se Zdeňkem Nejedlým se podílel na přípravě I. Všeslovanského sjezdu v Moskvě, který se konal 5. října 1941. Členem předsednictva Všeslovanského výboru se však Jan Šverma stal až na jaře 1942. Poté, co mu bylo povoleno vstoupit do frontové line, se fyzicky zapojil do rozmisťování protitankových „ježků“, budování minových polí, hloubení okopů či držení hlídky při náletech na střeše hotelu Lux na Gorkého třídě, kde v pátém patře obýval pokoj číslo 180. Po vypuknutí Slovenského národního povstání na konci srpna 1944 byl Jan Šverma vyslán na povstalecké území.
Při ústupu povstalců zemřel dne 10. listopadu 1944 při přechodu hory Chabenec. Dne 11. listopadu 1945 byly jeho ostatky z prozatímního hrobu v úpatí Chabence převezeny při příležitosti Státního vojenského pohřbu a uloženy do hrobky rodiny Hendrichovy a Švermovy na městském hřbitově v Mnichově Hradišti. Splněno tak mělo být jeho vlastní přání, neboť svůj rodný kraj miloval a často se v mládí do rodného města vracel. O Státním vojenském pohřbu více v dokumentech a fotografiích v Národním archivu ZDE.
Vyznamenání udělená Janu Švermovi in memoriam, uložená ve fondu Jan Šverma v Muzeu města Mnichovo Hradiště: Československý válečný kříž 1939 z roku 1945, Řád Slovenského národního povstání I. třídy s dekretem udělený Předsednictvem Slovenské národní rady in memoriam 29. 8. 1945, Československá medaile Za chrabrost s dekretem ze dne 28. 3. 1946, Pamětní kříž Za věrnost Svazu osvobozených politických vězňů z roku 1947, Řád Bílého lva za vítězství, Hvězda I. stupně, udělený prezidentem Republiky Československé v Praze dne 28. 10. 1948, Pamětní medaile in memoriam udělená prezidentem republiky dne 29. 8. 1964 (i. č. 2047), Řád rudé zástavy s dekretem z roku 1964 (i. č. 2046), Zlatá hvězda hrdiny ČSSR.
Do poválečného vývoje Jan Šverma již zasáhnout nemohl. Stal se naopak osobností, kterou totalitní komunistický režim využil ke svým ideologickým účelům. Mimo busty v jeho pamětní síni v prostorách městského muzea, akademický sochař Jan Hána vytvořil podobnou bronzovou bustu, jež byla v roce 1974 odhalena před školou na Vrchlického návrší, která v této době také nesla jeho jméno. Stejně tak je Jan Hána autorem bronzové sochy Jana Švermy, v nadživotní velikosti, jež byla odhalena v roce 1976 na náměstí v Mnichově Hradišti. Socha existuje dodnes, ačkoli v současnosti není umístěna ve veřejném prostoru. Svého času mělo jeho jméno nést i město samotné. Jménem Jana Švermy byly zaštítěny mnohé kulturní, společenské i sportovní události. V rámci výročí spojených s osobou Jana Švermy či Slovenského národního povstání a obecně druhou světovou válkou, se konalo pravidelné pokládání věnců v prostranství před i v interiéru samotné rodinné hrobky. V roce 2015, při příležitosti 70. výročí Státního vojenského pohřbu, uspořádalo Muzeum města Mnichovo Hradiště pod vedením Mgr. Jany Dumkové ve spolupráci s městem Mnichovo Hradiště a Ústavem pro studium totalitních režimů besedu s předními českými historiky o Švermově životě, jeho činnosti v KSČ i ve druhém československém odboji. Na základě předložených objektivních faktů mohli i současní zastánci komunistické ideologie osobně poznat, jakým způsobem tehdejší členové KSČ účelově využili životního příběhu Jana Švermy pro vlastní účely. Všem přítomným pak byly předloženy argumenty, že ideologicky vytvořený kult Jana Švermy nemá se Švermou skutečným mnoho společného. Život Jana Švermy tak můžeme rozdělit na život první, skutečný, a ten druhý, kterou vytvořila komunistická propaganda.
Připomínám speciální díl pořadu Historie.cs věnovaný objektivně osobě Jana Švermy - online ZDE. Natáčel se i v Mnichově Hradišti. Stejně tak vzpomínku vnučky JUDr. Bedřišky Kopoldové - viz ZDE. Jeho osobu a celou rodinu Hendrichovu a Švermovu objektivně trvale připomínají městským muzeem vytvořené a v hrobce i před ní nainstalované panely.
Připomenuta budiž památka nejen tohoto mnichovohradišťského rodáka, ale i ostatních účastníků 2. československého odboje, v hrobce pohřbených, jmenovitě RNDr. Jiřiny Kopoldové, CSc., rozené Švermové (23. 9. 1923 – 14. 2. 2009) a plukovníka v. v. Bedřicha Kopolda (10. 8. 1921 – 7. 3. 2007), příslušníků 1. československého armádního sboru. V neposlední řadě i manželů Ludviky Prouskové, rozené Švermové (27. 9. 1895 – 19. 5. 1982) a Jaroslava Prouska (22. 5. 1887 – 20. 6. 1967), kteří byli za nacistické okupace vězněni v koncentračních táborech Ravensbrück, Neubrandenburg a Buchenwald.
Autor textu: Karel Hubač
