V sobotu 13. července ve 14:00 se na hoře Mužský po 150 letech uskutečnil tábor lidu - v organizaci pana Jiřího Šosvalda, Obce Boseň, Středočeského kraje a Muzea Mladoboleslavska.

Před 150 lety český národ pozvednul svůj hlas k protestu proti nespravedlivému státoprávnímu uspořádání z roku 1867, které Uhrám přineslo určitou autonomii v rámci Rakousko-Uherska a země koruny české při tom zůstaly zcela opomenuty. Nenaplnění dlouholetého snu o svobodě vyústilo mimo jiné v tábory lidu. 

Prvním táborem v českých zemích můžeme nazvat sešlost 20 tisíc lidí na hoře Říp v roce 1868, kteří zde manifestovali při příležitosti vyzvednutí základního kamene k stavbě Národního divadla. V roce 1869 bylo hnutí v zemi nejpočetnější a celková účast byla odhadnuta na 600 tisíc osob. 

Tábor na Mužském, který se konal 11. července 1869, byl se 40 tisíci lidmi jedním z největších.  A právě toto výročí si chtěli připomenout organizátoři tohoto novodobého tábora lidu v sobotu 13. července 2019.

Tisk z časopisu Květy z roku 1870 - vyobrazení táboru lidu na Mužském 11. 7. 1869 od Jana Prouska dle předlohy malíře Bohumila B. Kroupy, ze sbírky Muzea města Mnichovo Hradiště, i. č. 1066

Je obtížné srovnávat tehdy a teď. Ale i ta stovka letošních účastníků byla příjemným překvapením. Nejpodstatnější však byla opravdu slavnostní a vlídná nálada a to, že se o ni zasloužili mnozí. Na prvním místě je třeba jmenovat obec Boseň (pod ni spadá i Mužský) v čele s paní starostkou Hanou Maudrovou, která program osobně uváděla. Málokdo tuší, co znamená kvalitně připravit a zajistit akci uprostřed chráněné krajinné oblasti při hranici přísně chráněné přírodní rezervace. Pro atmosféru setkání byl zásadním přínosem smíšený pěvecký sbor „sousedů z okolí“ (s podporou harmonikáře), který prokládal řečnická vystoupení zdařilými úpravami národních a lidových písní. A jejich úvodní Kde domov můj jsem už dlouho neslyšel znít z tolika hrdel. Kontakt s publikem byl tedy evidentně okamžitě navázán.

Smíšený pěvecký sbor „sousedů z okolí“

Prvním řečníkem byl radní Středočeského kraje pro kulturu a památkovou péči, pan Karel Horčička. Vždy potěší, když zájem shůry je i osobní ba dokonce civilní. Středočeský kraj také přispěl hlavní částkou na zřízení informačního panelu o táborech lidu na Mužském, na tomto místě právě instalovaném.

Hlavního referátu o historii a pohnutkách táborů lidu na Mužském se velice dobře zhostil pan Jiří Šosvald z Mnichova Hradiště. Vlastně iniciátor celé akce, který již řadu let krouží kolem Mužského a sbírá informace a dokumenty (nejen) o táborech lidu.


Velice milým překvapením bylo vystoupení zástupce lužicko-srbské Domowiny z Budyšína Jurije Šolty. Provázen dívkou v lužickém kroji a mladým praporečníkem nám připomněl, v čem spočívá hrdost malého národa a kdy si s Čechy byli významnou oporou. Dodávám, že některé tábory lidu na Mužském (1933, 1945) byly zaměřeny přímo na podporu Lužických Srbů. Na jeho vystoupení navázal zasvěceně předseda Společnosti přátel Lužice pan Lukáš Novosad. A svým poselstvím doplnil publicista a zástupce společnosti pro Lužici Milan Turek z Liberce.

Vystoupení zástupce lužicko-srbské Domowiny z Budyšína Jurije Šolty s dívkou v lužickém kroji a mladým praporečníkem

Projev předsedy Společnosti přátel Lužice pana Lukáše Novosada a publicisty a zástupce společnosti pro Lužici Milana Turka z Liberce

Tak jako před 150 lety bylo setkání obesláno četnými pozdravy. Letos přečteny byly ty nejcennější, samozřejmě ty od pana prezidenta Miloše Zemana a od předsedy senátu pana Jaroslava Kubery.

Z prezidentské zdravice vyjímám:

„…byli to stateční Čechové z řad národních buditelů, kteří svou aktivitou vytrhli národ z volného pádu zapomnění. Byli to stateční Čechové, kteří neúnavně bojovali za kulturní, politickou i ekonomickou svébytnost národa…

…Važme si jejich odkazu, ctěme je a vzpomínejme na události spjaté s bojem za český národ, český jazyk a slovanství… Historií s námi spjatí Lužičtí Srbové, kteří žijí na pomyslném ostrůvku v německém moři, každý den usilují o uchování svébytnosti, jazyka i kultury. Vezměme si příklad z jejich víry a houževnatosti. A uvědomme si zároveň, že žijeme ve šťastné mírové době, v suverénní České republice. Naší povinností je toto vše uchovat generacím budoucím…“.

A od předsedy senátu aspoň:

„…Je velmi důležité sobě, ale především mladé generaci připomínat činy a skutky našich předků a jejich neutuchající vlastenectví. Buďme hrdi na svou vlast, na svůj jazyk a připomínejme všem, že i přesto, že jsme Evropané, jsme především Češi…“

Podstatným bodem programu bylo odhalení informačního panelu o táborech lidu. Na jeho zhotovení má hlavní zásluhu Muzeum Mladoboleslavska. Obřadu odhalení se ujali pan středočeský radní Karel Horčička a za srbskou Lužici pan Jurij Šolta.

Zápis účastníků táboru lidu do pamětní knihy

A shromáždění se zvolna chýlilo ke svému závěru. Zazněla ještě Hašlerova Ta naše písnička česká. Společné foto s ozdobou krojovaných složek z Lužice a baráčníků z okolí. Zápis do pamětní knihy odhalil, odkud odevšad sem lidé zavítali.

Byl to také jeden z mála deštivých dní v suchém Česku. Ale právě v okamžiku zahájení srazu déšť zázrakem ustal. A kapky v závěru jen odradily účastníky od plánovaného výstupu na vrchol Mužského (464 m n. m., nejvyšší bod okresu Mladá Boleslav). Tak snad příště.

A možná to bude už za rok při příležitosti oslavy největšího táboru lidu na hoře Mužský, který se konal v roce 1900 a zúčastnilo se ho rekordních 60 tisíc lidí.

Tomáš Grindl a Jiří Šosvald - autoři článku zveřejněného v aktuálním čísle časopisu Od Ještěda k Troskám