Smutná zpráva o dnešním náhlém úmrtí známého českého grafika, malíře, scénografa, herce a dlouholetého člena Divadla Járy Cimrmana - dorazila i do našeho města. Jaroslav Weigel narozený v roce 1931 v Rychnově nad Kněžnou, prožil část svého života také v Mnichově Hradišti. Po únoru 1948 se spolu s matkou do města přestěhoval. Pro divadelni-noviny.cz na to zavzpomínal slovy: ‚‚Přišel únor 1948 a tatínek opět ztratil místo. Tehdy dostal infarkt, z pivovaru (pozn.: otec byl sládkem, toho času v benediktinském pivovaru v Olivětíně) nás vystěhovali a neměli jsme jinou možnost než se přestěhovat k babičce do Mnichova Hradiště, která tam měla domek. Ona v té době umírala na rakovinu, ale to jsme tatínkovi nesměli říct. Když jsme se po její smrti měli do Hradiště definitivně nastěhovat, tak už domek obsadil národní výbor a my jsme dostali jen jednu jedinou místnost. A chlívek. Tam si maminka zřídila kuchyň v místě, kde se kdysi vařilo pro prasata.‘‘ Dům se nacházel v Tylově ulici na místě současné novostavby čp. 644. Dle vzpomínky bývalého starosty našeho města Arnošta Vajzra, otec Jaroslava Weigla následně v Mnichově Hradišti pracoval jako mistr ve zdejší cihelně. Ta se nacházela při Klášterské silnici za kamenným mostem přes Jizeru. 

Po přestoupení z broumovského gymnázia, kde začal studovat v roce 1945, ve svém studiu pokračoval na mladoboleslavském gymnáziu Dr. Josefa Pekaře, tam také v roce 1950 odmaturoval. Pro Paměť národa na studium zde zavzpomínal slovy: ‚‚Já si v Boleslavi žil, protože při tom počtu jsem se dostal k tabuli jednou za čtvrt roku, kdežto v Broumově, když se spolužáci zpozdili, byli jsme často ve třídě pouze dva studenti a profesor.“

Občané Mnichova Hradiště si Jaroslava Weigela mohou pamatovat coby zapáleného skauta, o čemž svědčí i jeho vedoucí pozice ve zdejším chlapeckém oddílu, tento post přebral po Janu Ehlemanovi-Bráchovi. Pro Paměť národa na toto období zavzpomínal slovy: ‚‚V roce 1948 jsem se odstěhoval do Mnichova Hradiště, ale skautovat jsem nepřestal − vedl jsem tam oddíl rok a půl. Připravovali jsme tábor, ale k němu už nedošlo. Měli jsme krásnou klubovnu ve starém železničním vagónu − jednotlivé družiny měly v kupé (kójích) své klubovničky. Ten vagón patřil skautům už před válkou, měli na něm namalovanou obrovskou lilii a během války ji nikdo nezamaloval. V Mnichově Hradišti a okolí byly dobré oddíly, dokonce tam byl i oddíl vodních skautů, nablízku je totiž řeka Jizera.“  Skauting byl však bohužel v roce 1950 opět zakázán. Majetek oddílů v Mnichově Hradišti byl zabaven svazáky. (použita citace a více na: www.pametnaroda.cz)

Na Jaroslava Weigela vzpomíná také Jan Touš v nově vydané knize Mnichovo Hradiště v pamětech rodiny Toušovy.