Před 80 lety, dne 4. 6. 1941 zemřel významný český konstruktér, vynálezce a zakladatel světoznámé značky JAWA Ing. Dr. techn. h.c. František Janeček. Jeho jméno je spojeno i s Mnichovým Hradištěm!

Narodil se 23. ledna 1878 ve východočeském Klášteře nad Dědinou. Po základním vzdělání, absolvoval strojní průmyslovou školu v Praze, z níž zamířil na studia elektrotechniky do Berlína. V Německu získal i první zaměstnání u firmy Schuckert a spol. v Norimberku, v roce 1898 byl přijat jako konstruktér do Kolbenových továren firmy Schuckert a spol. v pražských Vysočanech. František Janeček je autorem desítek patentů, i v oblasti vojenské výzbroje.

Do historie našeho města se zapsal jako podnikatel dne 25. listopadu 1920, kdy se svým bývalým kolegou, dílovedoucím továrny Breitfeld–Daněk Františkem Kohoutkem, společně založili továrnu na výrobu kovových nástrojů, nářadí a přesných přístrojů pod názvem František Kohoutek a spol. Firma sídlila v uvolněných prostorách Poláčkovy továrny v čp. 547 v Havlíčkově ulici a čp. 546 v Příčné ulici.

Sídlo továrny Františka Janečka v Mnichově Hradišti v prostorách bývalé Poláčkovy lučební továrny v Havlíčkově ulici čp. 547 a čp. 546 v Příčné ulici, fotoarchiv Muzea města Mnichovo Hradiště

Na své podnikání v Mnichově Hradišti vzpomenul František Janeček v rozhlasové přednášce, vysílané pražskou stanicí v cyklu životních zkušeností našich velkých mužů, kteří něco dokázali. Její přepis byl v srpnu roku 1938 otištěn v časopisu AUTO v čísle 6. Článek je nazván Jak jsem začínal.

‚‚Z této doby (pozn.: 1. světová válka) pochází také vyřešení mého ručního granátu, jež bylo pokrokem proti konstrukcím ve válce užívaným. Velkovýroba těchto granátů byla koncem války zahájena, ale všeobecně zaveden byl až do výzbroje československého vojska, neboť ihned po převratu věnoval jsem své služby a znalosti potřebám naší tvořící se armády. Z rakouské válečné kořisti a vojenských skladišť dostal náš stát mnoho výzbroje v nejrůznějším stavu a zachovalosti. Jednou z těchto zbraní byly i kulomety Schwarzlose, které vyráběla za války zbrojovka ve Štýru. Tyto kulomety bylo třeba předělati na novou munici, zlepšiti je a sjednotiti v jeden vzor, jehož součásti by byly vzájemně výměnné. Provésti u nás tuto adaptaci kulometů byl nesnadný úkol, protože jsme neměli ani zařízení, ani zkušeností. Ministerstvo mne však vyzvalo, zda bych se chtěl o vyřešení tohoto úkolu pokusiti.

Založil jsem tedy v Mnichově Hradišti malou továrnu, ve které jsme s touto prací začali. Současně však vyráběli jsme zde i jiné druhy vojenské výzbroje, hlavně součásti ručních granátů, které se plnily výbušninou v bývalé dynamitce v Zámcích u Roztok, kterou jsem pro tento účel zakoupil. Pracovali jsme tehdy v poměrech – oproti dnešku – hodně primitivních. Všechny nesnáze však překonávala moje pevná vůle provésti nesnadný úkol a pomáhalo mi v tom i nadšení mých spolupracovníků. Do štábu svých dílovedoucích a úředníků převzal jsem schopné pracovníky ze své předválečné laboratoře, dále některé osvědčené dělníky z Daňkovky a konečně jsem zaměstnal i hodně českých zbrojířů, pracujících za války ve Štýru nebo ve vojenských dílnách. To byly začátky mé zbrojovky.

V Mnichově Hradišti byli jsme tísněni nedostatkem místa. Tak např. naše střelnice, v podniku toho druhu nezbytná, byla ve skladišti na dvoře (pozn.: v Havlíčkově ulici čp. 547 a čp. 546 v Příčné ulici), každá rána byla v okolí slyšitelná a náš podnik nebyl tu proto ve velké oblibě. Vzpomínám, že jsme sousedovi prostříleli hraniční zeď a rozstříleli hromadu u zdi uložených bramborů. Na štěstí se nestalo nic horšího. Protože tovární místnosti v Mnichově Hradišti pak již nestačily, koupil jsem v roce 1922 bývalou zájezdní hospodu Na zelené lišce při benešovské silnici u Prahy, která byla toho času adaptována na obuvnickou továrničku. Něco se k tomu ještě přistavělo a tak jsme se postupně přestěhovali z Hradiště do Prahy.‘‘

Článek: Ing. František Janeček: Jak jsem začínal, Auto. Praha: Čs. klub automobilistů, 1938, 20(6), s. [199]. Celý dostupný ZDE

V roce 1922 firma zaměstnávala 50 osob. František Janeček rozvázal spolupráci s Františkem Kohoutkem. I nadále chtěl pokračovat ve zbrojní výrobě, závod významně rozšířit a zmodernizovat. Zakoupit chtěl proto pozemky v místech Vrchlického návrší, tzv. Na Bubnu. S jejich majiteli se však nedohodl na ceně a rada města s nabídkou jiných obecních pozemků přišla již pozdě.

František Janeček následně odkoupil licenci na motocykl německé značky Wanderer, čímž v roce 1929 začala výroba motocyklů pod světoznámou značkou JAWA (Janeček-Wanderer).

Litovalo Mnichovo Hradiště odchodu Františka Janečka? Ona včasnější nedohoda byla vedení města dokonce vytýkána, v reakci na tyto výtky z 11. září 1936 uvedené v Pojizerských listech, se dočteme, že nebyla úplně tak jednostranná: ‚‚V zájmu pravdy! Již mnohokráte bylo vytknuto správám města, že dopustily, aby se z města vystěhoval ing. Janeček se svým podnikem. (…) Sleduji s opravdovým zájmem osudy i správu města a mohu zde veřejně v zájmu pravdy prohlásiti, že správa města neopomenula ničeho, aby udržela podniky ing. Janečka v Mnichově Hradišti, že však to byly jiné, podstatné důvody, hlavně nutnost býti blíže Prahy, které donutily ing. Janečka, že se z Mnichova Hradiště vystěhoval. -ka-‘‘

Vyjádření lítosti onoho odchodu podnikatelského, zároveň bohužel i toho věčného, navždy do historie města zaznamenal t. č. městský kronikář Václav Pařík v nejstarší kronice města: ‚‚Dne 4. 6. 1941 zemřel dr. techn. věd h.c. František Janeček. (…) Ing. Janeček byl vynálezcem z oboru elektroniky a mechaniky. Český průmysl ztratil vynikajícího odborníka. Lze litovati, že k trvalému umístění takového podniku jakým jest Janečkova Zbrojovka, v našem městě nedošlo.‘‘

Osobnost Františka Janečka je s Mnichovým Hradištěm navždy spojena, stejně tak s životy tisíců zaměstnanců jeho továren, naší zemí, kterou svým géniem proslavil po celém světě, a nadále žije také v srdcích nadšených sběratelů jeho motocyklů a automobilů, kterých v našem kraji není zrovna málo.

Klidnou první adventní železnou neděli!

Karel Hubač